Působení koloidního stříbra je známo již stovky let. Lidé dávno objevili silné antibakteriální vlastnosti stříbra a od druhé světové války se koloidního stříbra začalo hojně užívat. Ve středověku se často stříbrný prach namočený v tekutině sypal zraněným vojákům do otevřených ran a tím zabraňoval rozšíření infekce k podobnému léčení přistoupili i nacisti během druhé světové války. Teprve po válce se začalo pracovat na rozvíjení této léčebné metody v rámci lékařských komor v celém světě.
Po roce 1970 se začalo koloidní stříbro využívat i pro léčení infekčních onemocnění, jako je například chřipka, kašel či rýma.
Teprve později se zjistilo, že koloidní stříbro je vhodné pro použití, jak zevně, tak i vnitřně. Jelikož je stříbro přírodním prvkem, tak ho v žádném případě nelze patentovat jen pro léčebné účely.

Pokud pacient často používá umělá antibiotika, je známo, že bakterie si časem na tyto antibiotika vytvoří rezistenci, takže jsou neúčinná a potíže přetrvávají. Jinak je tomu u využití terapie s koloidním stříbrem.